Fytoterapie jako moderní medicína

26.09.2018

Univerzitní učitelé

Řada významných univerzitních učitelů se již k fytoterapii staví příznivě. Profesor F. H. Kemper z Univerzity v Münsteru přednášel v Karlsruhe mimo jiné o významu rostlinných léčiv. Podle jeho názoru neexistují žádná rostlinná léčiva prvního, druhého nebo třetího řádu, ale pouze fytoterapeutická léčiva jako taková. Tisíce let praktických terapeutických zkušeností nebo "reálných zkušeností", jak uvádí profesor Martini, je podle názoru autora článku srovnatelných s experimentálními farmakologickými zkušenostmi, na nichž je založeno používání moderních syntetických léčiv. Farmakologické experimenty mají také svá omezení.

Profesor L. Demling z Univerzitní nemocnice v Erlangenu uvedl, že mnohé metody a léčiva, které byly zavedeny empirickou medicínou, avšak předtím po dlouhou dobu přežívaly jen díky zájmu o přírodní léčitelství, se ukázaly ve světle moderních metod výzkumu jako účinná léčba. Příkladem je použití cibule a česneku při léčbě trombotických potíží a hyperglykémie nebo použití malých dávek alkoholu pro povzbuzení chuti a zklidnění žaludku. Omezené množství informací získaných z experimentů na zvířatech a fakt, že pokusy na lidech nejsou obecně přijatelné, představují velký problém ve snaze rozdělit terapeutická opatření na účinná a neúčinná. Objevují se stále nové aspekty a výsledky získané pokusy na zvířatech nebo tkáních nejsou vždy průkazné.

Profesor R. Hegenauer z Univerzity v Leidenu tvrdí, že rozsáhlé zkušenosti v Evropě a zejména ve světě s terapeutickým použitím léčivých bylin musí nepochybně vést k jejich kritickému hodnocení. Pojem "lidová medicína" (často pohrdavě používaný "ortodoxními" lékaři) rozhodně není synonymem humbuku, podvodu, šarlatánství a mastičkářství. Označuje znalosti použití bylin a přírodních léčiv, získávané a shromážděné mnoha generacemi po staletí. Jednou z funkcí moderní vědy musí být zachránit tento poklad lidové moudrosti, oprostit jej od mystických konceptů a uvést jej do kontextu moderní medicíny. Farmakologie by se měla odvážit studovat nejen izolované čisté látky, ale také jejich směsi v léčivých bylinách a rostlinách. Účinná fytofarmaka, jako jsou heřmánkový čaj, lipový čaj nebo valeriánské kapky, lze připravit výlučně z rostlin, přestože farmakologie již izolovala jejich účinné látky. Dokud se nepodaří vyvinout odpovídající metody výzkumu terapeutických účinků léčivých bylin a jejich směsí, nelze odmítnout žádné terapeutické činidlo jako nevědecké. 

Tento postoj je v souladu s nejvyšším přikázáním lékařské praxe: "Salus aegroti suprema lex", které přikazuje lékařům použít všech dostupných prostředků k léčení člověka.  


Fytoterapie jako moderní medicína

Je nezbytné definovat roli léčivých bylin v moderní medicíně. Nejsnazším způsobem je ohlédnout se zpět do minulosti, kdy nastaly podobné situace. Asi 1000 let před naším letopočtem Asclepios z Thessaly, jeden z největších lékařů starověku, o použití léčebných nástrojů napsal:

"Nejprve slovo. Pak rostlinu. Nůž až nakonec.".

Rostlinná léčiva by měla být použita ještě před použitím silných chemoterapeutických látek a rozhodně před chirurgickým zákrokem. Nejprve by měly být využity všechny neinvazivní metody, které má moderní medicína k dispozici.

Někdo může mít pocit, že byly opomenuty hydroterapie nebo správná dieta. Již od starověku se však používaly bylinné koupele a dieta obvykle obsahovala rostlinné produkty.

Je však třeba zdůraznit, že na prvním místě lékařské praxe by mělo být slovo. Slovo je psychologickým lékem, který má důležitý léčebný účinek. Moderní psychosomatická medicína tuto starověkou pravdu potvrdila. "Slovo" vyslovené správným způsobem je mocnější silou, než si materialistický svět dokáže připustit. 

Pokud dochází k dialogu mezi pacientem a lékařem a pokud jsou použity léčivé byliny a další rostlinná léčiva, pacient se může nejen uzdravit, ale především si své zdraví udržet. Specializovaní lékaři význam psychosomatické medicíny dosud podceňují.

Léčivé byliny a rostlinná léčiva představují oblast, v níž se dotýkáme hranic vědeckého a lékařského poznání. Švédský botanik a lékař Linnaeus (Linné) napsal neobvyklou knihu "Philosophia botanica". Sám se zabýval studiem léčivých bylin a rostlin. Podle jeho názoru studium života rostlin nám pomáhá hlouběji pochopit, že člověk je nedílnou součástí přírody a je podřízen jejím zákonům. Čím více budeme usilovat o ovládnutí Přírody, místo abychom v ní hledali své místo, tím více budeme překračovat její hranice a ohrožovat její existenci i sami sebe. Pozorovat růst rostlin podle jejich vlastních zákonů, sledovat vývoj květů a plodů, je skutečně neocenitelnou a vždy novou zkušeností. Jako lidé si potřebujeme zachovat tento "naivní" postoj ke světu, potřebujeme vnímat harmonii celku a jeho částí. Nikdy bychom neměli zapomínat na to, že rostlina jako předmět našeho výzkumu je živým organismem, organickou substancí, která se řídí svými vlastními zákony a proto je mnohem obtížnější ji analyzovat než minerály a chemické sloučeniny.

Bylinářská medicína se stala samostatným oborem poznání, výzkumu a výuky, který již nelze nadále ignorovat. Vyžaduje specifické znalosti a specifickou výuku a proto nemůže být jen okrajovým tématem lékařské výuky.  

Přitom nejde o žádný "návrat k přírodě", jaký zamýšlel Jean Jacques Rousseau. Musíme nadále využívat nástrojů a vymožeností moderní medicíny, ale nesmíme se nechat ovládat technologií. Cílem je nalézt střední cestu, vyvinout novou "materia medica", která by využívala nejen výsledků moderní vědy a technologie, ale také zkušeností a znalostí našich předků. Fytoterapie může být jedním z takových prostředníků. Avšak prvním naším úkolem je správné a dostatečné pochopení léčivých bylin a jejich účinků.

Fytoterapie musí být plně v souladu s moderní biochemií, molekulární biologií, farmakologií a klinickou praxí, nesmí se stavět proti nim. Pokud budeme soustavně uplatňovat tento přístup v našem výzkumu a výuce, můžeme dosáhnout dalšího významného pokroku v moderní medicíně tak, aby se tato medicína znovu přiblížila lidem