Fytoprevence a nové objevy týkající se léčivých bylin

26.09.2018

V oblasti prevence se úspěšně uplatňuje řada léčivých bylin, které lze užívat dlouhodobě bez nepříznivých vedlejších účinků. Fytoterapie má význam také pro rekonvalescenci a rehabilitaci. Léčivé byliny lze používat ještě během klinického léčení a následně pak v domácím léčení. Některé léčivé byliny podporují funkce postižených orgánů nebo příznivě ovlivňují zdravotní stav.

Starý spor, zda jsou lepší čerstvé a sušené léčivé byliny nebo alkaloidy a další účinné látky izolované z těchto rostlin, jsou podle autora článku bezpředmětné. Neexistuje totiž žádná všeobecně použitelná odpověď. Máme řadu důkazů, že léčivé byliny nebo jejich vyvážené směsi mají pro pacienty určité výhody. Na druhé straně experimentální výzkum dokazuje, že čisté izolované sloučeniny z léčivých bylin mají podobné účinky.  

Profesor R. Haensel (Physikal Med. und Rehab., 1977; Deutsche Apothek. Zeitung, 1977) definoval fytofarmaka jako přírodní produkty nebo byliny v jejich přírodním stavu, které mají široké terapeutické využití, nemají žádné velké toxické vedlejší účinky, zejména co se týká morfologických změn. Zpravidla jejich léčivý účinek nenastává okamžitě, ale teprve až po delší době pravidelného užívání.

Za jeden z hlavních faktorů působení léčivých bylin s jemným účinkem považoval čas. Příznivé účinky léčivých bylin se obvykle projevují až po delším užívání. Podobné účinky však má také řada syntetických léčiv.

Časový faktor nebyl až donedávna plně doceňován. Haensel zdůrazňoval, že dokonce léčivé byliny s jemným účinkem mohou po delším období užívání mít vedlejší účinky a mohou ovlivnit různé patologické procesy v organismu. Tento fakt vyvrací obecný názor, že látky bez toxických účinků nemají žádný terapeutický význam. Profesor R. Haensel tvrdí, že některá fytofarmaka s jemným účinkem byla považována za prakticky neúčinná, protože byla zkoumána metodami určenými pro látky s okamžitým nebo mocným účinkem. 

Profesor Sixtus Hynie z Farmakologického ústavu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze ve své knize uvádí, že rostlinné drogy jsou oblíbenými sedativními léky, z nichž některé mohou mít také hypnotické účinky. Tyto látky mají malou toxicitu a nevzniká u nich návyk a léková závislost. Sedativní účinky se přisuzují extraktům z kozlíku lékařského, chmelu, hloku trnitého a mučenky.

Dřívější tvrzení o neúčinnosti látek bez vedlejších účinků vycházelo z výzkumů somatického působení těchto látek metodami experimentální farmakologie. Hlavním důvodem, proč účinnost fytofarmak s jemným účinkem nebyla jednoznačně prokázána, spočívá podle autora článku v použité metodologii, která neuvažuje složité působení léčivých rostlin a faktor času

Fytoterapie v praxi

Léčba léčivými bylinami, fytoterapie, je použitelná ve všech oblastech medicíny, ačkoliv s podstatnými rozdíly. Praktičtí lékaři zpravidla předepisují fytofarmaka s jemným účinkem. Tato léčiva jsou účinná při léčbě některých akutních onemocnění, avšak lze je použít také pro léčení některých chronických onemocnění, jako jsou metabolické poruchy, chronická onemocnění srdce nebo revmatické potíže. Kliničtí lékaři však obvykle používají fytoterapeutika s mocným a rychlým účinkem, jako je strofantin, atropin nebo morfin. V těchto případech existuje dvojnásobné riziko. První spočívá v tom, že pacient bude tyto mocné léky používat také v době, kdy se jeho zdravotní stav změnil. Použití mocných léčiv proto obvykle podléhá různým omezením. Kliničtí lékaři často neznají účinek léčiv s jemným účinkem a proto tato léčiva podceňují. Někdy tato léčiva považují za placebo, přestože jejich účinek je lékařskou nebo léčitelskou praxí dostatečně prokázán. Mladí lékaři mohou mít potíže při přechodu z klinické výuky do praxe a nevědí, jak tyto potíže překonat. 

Prvním krokem by totiž měl být odlišný přístup k léčivům včetně fytofarmak. 

Vědecká fytoterapie se nachází mezi dvěma krajními přístupy. Jedním z nich je ortodoxní medicína s farmakologií a klinickou praxí. Tyto obory uznávají pouze léčiva, jejichž účinek je dostatečně potvrzen klinickými testy a statistickými metodami. Klinická praxe, zejména v nemocnicích, dává přednost rychlým a účinným léčivům a proto používá pouze léčiva s mocným účinkem.

Druhým přístupem je všeobecná praxe, kde jsou využívány nejen léčiva s mocným účinkem, ale také léčivé byliny se slabými vedlejšími účinky. Všeobecná praxe často používá dlouhodobou terapii pro léčení chronických onemocnění.  Někteří lékaři ve všeobecné praxi mohou začít používat rostlinná léčiva s mocným účinkem také v oblastech, kde dosud nebyla vyzkoušena. Odtud už je jenom krok k šarlatánskému léčitelství, které používá léčivé byliny jako nástroj léčby vlastními metodami.

Vědecká fytoterapie leží někde uprostřed mezi těmito dvěma extrémy. Každý, kdo pracuje v tomto oboru, bude potěšen, pokud budou objeveny nové aktivní sloučeniny v léčivých bylinách, které budou získány v čisté formě. Takové sloučeniny lze v praxi snadněji použít, protože teoretické zdůvodnění jejich účinku má obvykle větší váhu než pouhá empirická zkušenost. Bylo by však mylné se domnívat, že toto je jediným cílem fytoterapie. Neméně důležité je nalézt metody, které by umožnily objektivní hodnocení účinku mnoha sloučenin v léčivých bylinách nebo v jejich směsích. Zde fytoterapie dosud stojí na začátku, přestože bylo dosaženo některých zajímavých výsledků.